Však radost je nocí tichou,
radostí a smířením,
s tebou snad, či s někým jiným,
to poznáš až pozítří.

Láskou zpívám i sním,
tak počkej na chvíli.
Počkej na mě prosím jen,
život nám tím začne všem.
I nám.

Láska prý je nocí tichou,
poznáním i procházkou,
nocí plnou hvězdných chvílí,
které u nás sílí.

Já už vím, co je to láska,
život plný zkoumání.
Láska prý je jako víla,
která z nebe přichází.

Láskou zpívám i sním,
tak počkej na chvíli.
Počkej na mě prosím jen,
život nám tím začne všem.
I nám.“

Skákala žabka přes potok,
nebyl jí široký dost.
Když tak párkrát skočila,
ve vodě se smočila,
vody měla plný nos.

Kolja

Koljo, Koljenko,
co ty tvoje nožičky,
baculaté ručičky,
ťapkají, tleskají,
pokoj si nedají.

Bylina

U studánky roste plno kvítí,
jedna z nich je bylina.
V knížce najdeš snadno,
podíváš se na obrázek
a hned víš,
která u studánky z voňavého kvítí,
je ta léčivá.

Láďa

Láďo, Ladíčku,
kams dal tu nožičku ?
Paleček do pusinky,
je sladší nad rozinky,
je sladký jako med.
Láďo, Ladíčku,
vydělej z pusinky nožičku,
raději hned.

Luční kobylka

Skákala, hopsala,
pokoj si nedala,
z místa na místo,
z květiny na květinu,
vzduchem létala
a při tom si zpívala,
v podvečer pak na maminku volala,
Sluníčko zapadá,
mně se ještě nechce pod peřinku.

Dokolečka, dokola

Dokolečka dokola se kolo točí,
to vesmírný talíř letí.
točí se a točí,
v něm plno očí,
které se dívají,
co dělají děti.

Botičky

Pod postýlkou spávají,
levá, pravá,
spolu si hrávají.
Kamarádky věrné,
bez sebe se neobejdou,
ráno nožičkám na pozdrav mávají.

Anděl

O tom, co to bylo,
co se k oknu naklonilo,
bylo řečí moc.
Nikdo však nevěděl,
co kolem proletěl.

Králíček

Očka malá, uši velké,
nožky rychlé, neposedné.
Běží, skáče, hopsá,
sem a tam,
pak si lehne v poli ovsa,
hry je konec,
hledej si mne, nenalezneš,
jdu si zdřímnout,
budu spát.

Kravička

Kravička měla telátko,
na louce se s ní pásalo.
Mělo se dobře,
od maminky mlíčka dost,
samou radostí si skákalo.

Holčička

Žlutou mašli v hnědých vláskách,
copy jako marcipán,
tak teď nevím,
jak ta kráska
vlásky vlastně česává.

Krabička

Na stolku leží krabička
a v té krabičce brožička,
brožička zlatá, kulatá,
na řetízku.
Malý poklad zářivý
čeká na Růženčiny narozeniny.“

"Světlo

"Školní výlet

Na školní zahradě nedávno
přistálo meziplanetární letadlo
a v něm plno nám podobných dětí,
které byly zvědavé,
jak si hrajeme,
jak se učíme,
my pozemské děti.

Školní výlet do Vesmíru
je součástí jejich výuky,
až se vrátí domů
napíší slohovou úlohu
o pobytu na planetě Zemi
a zda by se jim líbilo
být výzkumníkem nebo kapitánem
na meziplanetární lodi.

Pozvali nás na oplátku k nim,
ale na to jim paní ředitelka řekla,
že výzkum meziplanetárních letů
je v Čechách zatím v plenkách
návštěvu že jednou oplatíme,
ale zatím o ní jen sníme.

Přátelé se s námi rozloučili slovy,
máme vás rádi,
těšíme se, až se opět uvidíme,
pak se jejich meziplanetární loď
vznesla k šedým mrakům
ve vesmírnou dál.

Na shledanou, drazí přátelé,
máme vás rádi,
jste naši kamarádi.“

"Návštěva z Vesmíru

I když je daleko,
přece tak vzdálena není,
vysílá signály,
že se blíží k nám,
vzdálenost se rychle mění.

Přistává,
tváří v tvář
z blízka vidíme vesmírnou loď,
její posádka vystoupila
a radostně k nám běží.

Chvilku se stydíme,
chvilku se bojíme,
pak už se smějeme,
příjemně dojati,
láskou objati,
s přáteli z Vesmíru
jdeme k nám domů.“

"Můj drahý Stvořitel

Můj drahý Stvořitel
mně nikdy neřekne,
počkej, chci si odpočinout,
On nade mnou bdí,
když jsem prací znaven,
když ležím a spím.

Můj drahý Stvořitel o mně ví,
On dobře ví, že já rád sním,
můj život bez Něho
by byl ničím.

Můj drahý Stvořitel
je ve mně živ
a je přítomen ve všem kolem nás,
je to tak jednoduché
a je to tak.

Mnoho lidí Ho nevidí,
neviděl jsem Ho ani já,
tak blízko mne
můj drahý Stvořitel byl,
já jsem bez Něho žil.

Jakmile otevřeš srdce,
jakmile otevřeš oči,
prozříš a uvidíš, podivíš se,
žes tak blízko Stvořitele byl,
neviděls a necítil.

Můj drahý Stvořitel,
je neustále s námi v nás,
miluje každou živou bytost,
s Jeho láskou nic neuděláš.

Tisíckrát si můžeš říci,
Stvořitel je mojí mysli klam,
přesto patříš drahému Stvořiteli,
prozříš, až přijde tvůj čas.

Můj drahý Stvořitel čeká,
čeká neustále na každého z nás,
působí Jeho milost,
Jeho milovaný Syn
zemřel za nás.“

"Boží láska

Lásko, jsi stálá,
silná jako skála,
spouští se na tě blesky a hřmí,
nepohltí tě hlubiny ani tmy,
jistotou jsi pro člověka,
který spočinutí
v tobě hledá.“

Krása této planety je MÍR,

Síla této planety je VÍRA,

Pravdou této planety jsi TY !“

Není nárok na vidění
věcí čistých bez hany,
ujíždí nám se zpožděním,
rychlík lásky do Pravdy.

Ve strachu a v nevědomí,
Ubíhá si bytí v nás,

Kdy už někdo upozorní –
Nástupiště: Prostor – čas.

Rozjedeme vlaky, věřte,
zbavíme se smutných krás,
ztratíme se ve velkém městě,
Lásky, Světla, Boha v nás !

Já jsem ty a ty jsi já,
lásce není třeba slov,
kdo pokoru a víru má,
zapře v sobě zlo.

Můj Bůh je i Bohem tvým,
jen On ví, co se stane,
neboj se vkročit s přáním svým,
vítej v ráji pozemšťane.

Skála již nemá tu sílu,
stromy truchliví,
zvíře prý nemá víru,
člověk, byť stvořený k dílu,
je hrou násilí.

mobil, internet, klony,
prostě moderní doba,
lidé rodí se s vlohy
s přebujelými sklony,
nenáviděti Boha !

Zastav se na chvíli člověče,
kam tvoje myšlenka pospíchá,
život jak voda uteče,
zubatá oplatky napeče,
ďábel ti karty zamíchá.

Zastav své kroky, rozjímej,
pospíchat není třeba,
víru a pokoru v srdci měj,
v něm Světlo boží rozsvěcej
a Láska ti ruku podá.

Kdo časem měří, záměr vyplaší,
kdo prostor nezapírá, dýchá,
kdo s blahoslaveným se stýká,
ten zasvěcením stíny překročí;

Sám v sobě zákon vítá
a Boží Milost Láskou úročí.

Je to fešák – trochu nakřivo,
ne, to neříkej, ty protivo.

Je krásný, i když bez svíček,
byl donedávna mazlíček.

Teď natahuje moldánky,
to jsou mi pěkné dívánky.”

Máš unavené oči
a přece v nich je jiskra,
kolo dál se točí,
smíření nám chystá.

Matko má, má Země,
krásko moje něžná,
světlo lásky ve mně,
nešťastnice hvězdná.

Vyznávám Ti lásku,
v nekonečné víře,
díky, Kniho Nářků,
má planeto kříže.

Lásku na paprscích nekonečna
posílá Vám planeta mléčná,
zdravíme naši sestru Zemi,
haló, slyšíte, tady Erri.

Prosím, než ztratíme spojení
je možné mimozemské vidění ?
Nějaký důkaz, obraz, dítě . . .
že Bůh existuje, též věříte ?

Jsou miliony obydlených hvězd,
v jediném okamžiku TEĎ a TADY,
a pokud nevíte si rady,
sejděte prosím z mylných cest.

Zastavte na chvíli Kolo času,
naslouchejte vnitřnímu hlasu,
Světlo, Pokora a Víra
v JEDNOTU s JÁ JSEM SPLÝVÁ.

Čas jsou peníze a bytí,
když ne, tak nazývám je metlou;
noty se mi často pletou
hrají-li nefér o čas žití.

Co je čest a co je sláva,
pár písmen abecedy díků,
Pánu vyznávám se z hříchů
a věřím, že odpustky dává.

Román píše život sám,
hraje se divadlo pro lidi,
a co divák – co uvidí ?
drama času, smrti šrám.

Na lepší časy se blýská,
když ne, alespoň hrom uhodí,
vesmírné pole zrnko urodí,
třetího druhu setkání blízká.

Sám sobě jsem si prorokem,
i když osudem již daný
zločin lásky odříkaný
plyne jak voda potokem.
Jsem navždy tvým věrným otrokem !

Čekáme tisíce let
na vaši lásku,
která spí,
jak Šípková Růženka.

Polibek lásky ji probudí
k návratu domů,
k nám,
andělům nebe.

Jsme rodina,
která nezná obchod, války ani peníze.
A koho milujeme ?
Otce našeho, jehož jsme děti pravé.

Čas návratu domů nastává,
k svým pravým rodinám v nebi,
nezapomeňte se vrátit
naši milovaní.

Bůh, Bůh, Bůh,
dobro, pravda a láska,
tě stvořil k obrazu svému,
jsa nyní pozměněn,
a nemáš žádných představ,
jak miluje tě, jako dítě své.

Lidé probuďte se,
a nasedejte na vlak lásky,
který odjíždí a nezastavuje,
čas se nachýlil ...
Domů, domů, domů.“