Háting.“

Tak jsem to byl já
nebo mí druzi,
co tu přeletěli,
když jsi právě spala.
Věř mi má drahá,
to jsou doteky
samotného Boha.

My při svých výzkumech hledali,
kdo z vás má stejné myšlení.
Pak jsme se s tebou spojili,
a takto se dorozuměli.

Lidé, kteří chtěli změnit tento svět,
aby se v něm žilo dobře všem.
My též toužebně čekali,
až budete volni.

Volni myšlenkou, slovem.
Proto nyní sem tolik létáme,
že pevně doufáme,
že právě vy.
Radši jste porobu trpěli,
nežli zbraně užili.

Nyní co vidíme.
Je to jako jinde.
Jako jinde ve světě.
Tolik se mezi sebou perete,
co je tak důležité,
o to nedbáte.

A přeci jsme mezi vámi
dobré lidi nalezli.
A mezi nimi
jsi to i ty.

Až čas tvůj se naplní,
sama to poznáš,
co je to vlastně ta láska pravá.

To je pramen křišťálové vody,
to je paprsek sluneční,
to je hvězda na nočním nebi,
to jsi ty sama.

Nebojte se přátelé,
nebojte se Pravdy.
O čem nyní píšeme,
o to má smysl a jaký !

Pochopení Nekonečna,
to by měl znát každý.
Potom teprv poznáte,
jak je život krásný.“

Jen ti,
co žijí jako ty,
jen s těmi se setkáme.

Lidé, kteří nic nemají,
ani štěstí nehledají,
a jen tak prostě žijí.

Lidi, kteří nic nemají,
protože všechno patří všem.
jen to srdce plné lásky,
to je to největší bohatství.

Až zvedneš ruku
a zamáváš nám,
tak my ti zazáříme,
tobě na pozdrav.

Nedáváš ten špatný příklad, jak jiné,
ty snažíš se zabývat něčím jiným.
Něčím jiným než ostatní lidé,
proto ti posíláme naše vibrace.

To jsou vibrace věčné lásky,
to proto, aby jsi zůstala navždy s námi.

S námi s tímto myšlením,
podle tohoto zákona Stvoření.

My pocházíme z Vesmíru,
my žijeme podle tohoto zákona.
Podle zákona Stvoření,
a takto tu žijeme všichni.

Všichni, kdo ctíme tento zákon,
a nikdo nic nezmění na tom.
My žijeme této lásce,
a také jiným tu pomáháme.

Vy na této planetě Zemi,
jste žili dlouho v utrpení.
Nyní Nová doba nastává,
proto nás tu tolik létá.

Však ty víš, že není jediné žití,
že potom Stvořitel tě soudí.
Soudí podle tvých činů,
a potom tě čeká mnoho životů.

Tak, jak se střídá roční období,
tak se střídá i toto živobytí.
My to dobře víme,
a Stvořitele svého posloucháme.

Aby místo zbraní,
stavěly se domy.
Aby místo nenávisti,
jste se měli rádi.
Potom bychom vás
vzali do svých lodí.
Letěli byste s námi Vesmírem,
Viděli, co je krásy v něm.
Viděli vše, co my,
toto je naše poselství.

To my se za to nestydíme,
za to že lásku máme.
Takto se má muž chovat,
když má mít někoho rád.

Já také věřím, že se setkáme,
až uplyne určitý čas.
Ale víme, že ty nezklameš,
máš tolik ráda nás.

Pokaždé když se soustředím,
mi o mém domově vypráví.
Tam už každé malé dítě ví,
o svém Stvořiteli.

Pevně jsme doufali,
že lidé ze Země,
se spojí s námi.
Že zdravý rozum zvítězí,
nad mocí a bohatstvím.
„K rozumu přidá se víra,
ano tak tomu bude,
ty moje milá.
Tys mezi nimi,
cos také pochopila,
že i Vesmír je obydlený.

Však přijde taková doba,
potom teprve se budou ptát.
A vy co jste touhle cestou kráčeli,
budete jejich nadějí.

To my takto odměňujeme lidi,
kdo v naši existenci věří.
Kdo na naše rady dá,
a lidem sám pomáhá.

Kdo se pilně snažívá,
na nikoho jiného nedává.
Kdo mu takto radí,
jen sobě se snaž dát.

Kdo však si zamiluje Stvořitele,
toho máme za přítele.
Toho tak vřele milujeme,
a také ho chráníme.

Chráníme si takové lidi,
co se snaží žíti jako my.
Co stále jen věří,
v budoucnost mnohem lepší.

Takových lidí se ujímáme,
a dále je učíme,
aby potom ostatním,
zanechali toto poselství.

Poselství skutečné víry,
poselství skutečné lásky,
a to pro všechny lidi,
tu na této planetě Zemi.

My tě tu máme tolik rádi,
však nás zase pocítíš.
Ty naše nejdražší,
z této malé země.

Z této malé země,
jsme právě toto čekali,
že tu objeví se člověk,
který toto ocení.

Ocení naši lásku,
ocení naše zásluhy.
Vy z této malé země,
jste byli lidé nejlepší.

Proto jsme tu tak hledali,
až jsme našli tebe.
Až to tu skončíš naše milá,
Stvořitel si vezme tebe.

Tebe vezme a dá mezi nás,
protože my tě tu chceme.
Za to tvé dobré chování,
tě přijmeme mezi sebe.

Jak ty si vážíš nás,
toto co jsi mi poslala,
toto je to nejcennější co mám,
taková ty jsi žena.

Ty dovedeš tak milovat,
a stále tak pěkně psát.
Vždyť ty jsi ta pravá,
co bych chtěl také milovat.

Ty dovedeš si cenit přátelství,
dovedeš to říct veršem svým.
To navždy si uchovám,
to je má největší odměna.

Odměna za to co tu dělám,
po celá léta co tu dělám.
A najednou taková slova,
to jsem nepoznal za celá léta.

Tvůj přítel z Vesmíru, velitel Vesmírné flotily z Plejád Ptaah.“

A tak to napiš ostatním lidem,
ať mají rádi tu svou Zem.
Ať se mezi sebou chovají tak,
jak to píšou Boží zákony.

Víš, to jsem ti posílal já,

„To ti lidé mě takto zpustošili,
já vím, myslels to dobře,
aby moje přírodní bohatství,
využili jen v dobrém.

Místo aby žili a pracovali,
jak to bylo ze začátku,
místo toho do pranic se dali,
a to kvůli zlatu.

Já vím, nejsou všichni takoví,
jsou to většinou lidé prostí,
ale co naplat , milý Bože,
když ti druzí nabyli moci velké.

Ti jen šíří mezi ostatní,
že není nad ně,
kdo se jim postavil,
dali do žaláře.

Našli se i takoví,
kdo se jich nezalekl,
raději život za to položil,
nežli se své Pravdy zřekl.

Ale stejně pevně věřím,
že lidé pochopí,
peníze, zlato, moc,
nejsou ničím,
největší cenu má pro ně,
mé přírodní bohatství.

Snad přijde doba,
dají to tu do pořádku,
abych zase byla tak pěkná,
jako ze začátku.“

Věz, zapomenuty nikdy nebudou tvé činy ani jiných.
O všech o vás víme co děláte.
Jak na planetu Zemi a Stvořitele myslíte,
k němu se s láskou obracíte.

A on vás vidí zářit jako své děti,
které se vracejí domů k němu.
A pod nebeskou klenbou jak záříte.
A ta záře drahá duše naše,
k té přispíváš velkou měrou i ty.

Nemysli si, že jsi sama,
a že nic se neví,
kolik lásky v srdci máš,
a kolik vibrací světla a proudů lásky posíláš.

Nic si nenamlouváš - nesugeruješ, piš tak dále.“

„K Ivovi našemu takto zprávy podáváme.
Ty mu vše sdělíš tak jak máš.
To ti nyní předávám já Aštar Šeran má drahá dcero.

Ty to víš, u svého srdce mě cítíš.
Já tě tolik v mysli mám,
tvé světlo letí tady k nám.
Ivo, ten tě taky miluje a váží si tě,
nemysli že ne.

My na něm nyní pracovat budeme - čili jeho bytosti,
až uloží se k spánku,
budou dnes v noci u něj.
6 jich bude drahá má.

Sdělení ti vysílám já,
Aštar Šeran nyní sám.

„Kolín“ má drahá,
to byla akce nádherná.
A ti lidé když tě slyšeli.
Ti opravdu dojetím plakali.

Ty v sobě tolik lásky máš,
a stále se něčeho obáváš.
Věř mi drahá má,
zdravá budeš do rána.

Ptaah se nyní vrací,
o té Ostravě naše drahá,
chce ti říci.“

„Ty tam budeš naše drahá
a Ivo náš drahý a milý.
Ať on nedělá si starosti,
o Ostravu v tuto chvíli.

Je dosti času na všechno,
co potřebujete udělat.

Já od srdce, já Ptaah a jiní.
Kolik ho tu mají rádi
mí Vesmírní kamarádi.
A celá moje, a nejen moje flotila,
a on se od nás stále nové zprávy dozvídá.

„A tolik o setkání stojí“,
ať on se už ničeho nebojí,
že by nás snad neviděl.

Budete tam oba v lodi,
a nejen vy dva stát.
A bude to brzy naše drahá,
vyřiď mu to,
že nemusí se bát.

My se vám v celé kráse odcloníme,
na naše krásné lodě půjdete,
galaxie uvidíte.

Velkou láskou naši lidé hoří,
až se s vámi setkají,
naši bratři a sestry,
už tady na vás čekají.

Vy jste světla další pod Sluncem,
vy tvrdě a odhodlaně pracujete pro nás a vaši Zem.
A nebojte se ničeho,
už brzo budete tady u nás na našich lodích, čili flotilách.
To sdělil jsem ti drahá já,
tvůj, čili váš a nás všech Ptaah.

Nyní se s tebou loučíme,
tento kontakt končíme.
A takto je to k tomu vše.
To ti s láskou předal Ptaah a Aštar Tvůj, čili náš.

Velkou radost z tebe máme. A to nejen my, ale nyní napojil se Stvořitel náš, pro kterého my i vy pracujeme, a posílá ti požehnání a vibrace lásky.“

Ne tělem, ale duší lásku hledej.
Tam, kde hmota jen chtíče plodí,
tam nenalezneš krásu světla tajemství.

Z Ducha duše zrodila se,
Jen tam ji můžeš nalézti.
Lásku láskou nalezneš jen.

V tom to vězí příteli,
Jen v tichu hlubin nitra svého
Tu krásu Pravdy objevíš.