Ešte stále pred nimi stoja a boja sa ich otvoriť.
Ty tam stále čakáš a vieš a dúfaš, že to bude raz
a každý v ten deň spozná,
že si tam bol vždy, predtým, teraz i potom.

Stále budeš večný Môj.
Lásky srdca veliteľ.
Lásky srdca objaviteľ.
Lásky srdca dobyvateľ.
Môj jediný dobrý priateľ.
Cez Teba ja nájdem iné deti.

Tvoje i Moje, spoločné, Naše, Svoje.
Ako je nádherné sa stretávať,
ako je nádherné sa slovami milovať.
Ako je nádherné sa tolerovať a lásku
slovami vyznávať.

Ako sú krásne slová zlaté, naše milé iskrivé,
lásky srdca požehnanie, lásky srdca vyznanie.
Každý sa raz v svojom vnútri stretne s Tebou Milý MÔJ.
Stretne sa tam SÁM SO SEBOU a pozná,
že ako je to krásne, ako je to povznášajúce,
dobré, ukľudňujúce a milujúce.

Už Ťa nikdy neopustím, už Ťa nikdy nechcem stratiť.
Už Ťa nikdy nechcem zarmútiť, ale stále pre TEBA
Nové Svety poznávať, Nové Svety milovať.
Nové Svety zvelebovať a chrániť.“

Musím začať konečne,
cestu naspäť k Otcovi môjmu Stvoriteľovi.
Deti, Deti neposlušné, svoju Matku ničíte
a nad ničím sa nezastavíte.

Som to JA ! Živá Vaša rodička, každým dňom
Vám dávam jesť, piť a odpočívať na svojej
ubolenej pôde.
Už to nejde takto ďalej.

Začínam intenzívnu, čoraz silnejšiu OČISTU !
Už dosť bolo upozornení, už dosť bolo varovaní,
už to nejde donekonečna.
Som ŽIVÁ, som VAŠA
a VY ma nepočúvate a neposlúchate !

Už Vás ďalej nemôžem na SEBE nosiť !
Už Vám ďalej nemôžem poskytovať kľudný oddychujúci spánok !
Vo dne ma ničíte, v noci ma trápite !

To nejde takto donekonečna !
Som Živá a budem sa brániť!
Stvoriteľ môj jediný dáva každým dňom
jasnejšie a jasnejšie súhlasné rady
pre moje očistné kroky.

Nedivte sa čo čoskoro príde !
Príde to tak ako prichádza nový deň.
Ale bude to tá najčernejšia noc
vo Vašej pozemskej histórii.

Som rada kúsku dobrých, ktorí sa spamätali,
ktorí sa zastavili a začali premýšľať.
Je ich ale málo !
Je ich moc málo, pre to,
aby som v kľude a pohode
prešla do Nového Života !

Už to nejde predlžovať !
Nový Život sa hlási, kohút sa už chystá zakokŕhať !
Nový Deň je už predo dvermi !
Milé Deti Moje,
nemôžem už inak, JE TO TAK !

S láskou na Vás myslím každým dňom i nocou,
ale vy ma necítite !
Je ich málo, čo cítia
a ten malý kúsok stačí potom
na Novú Obnovu mojho Nového Života.

Života Lásky, Pohody, Pokoja, Mieru a Rastu.
Nekonečného rastu k novým a krásnejším SVETOM !

To Vám s Láskou a Pokorou všetkým bez rozdielu dávala Vaša ubolená MATKA ZEM !“

Jenom vy necitové mně ještě nechcete
dvířka lásky otevřít.
Nebojte se jde to - jenom chtít.
Chtějte stále víc a víc
a všechno se Vám postupně dá jinak upravit.
Milujte se v sobě, milujte se vzájemně
a nikdy nikdo nebude Vaši lásku odmítat,
když ji budete všem ze svého srdce každý den v přehršlích rozdávat.

Kolik je TÉ lásky veliké všude kolem nás,
jenom stačí vnořit se do studně,
která plave v nás.
Je v nás, je všude, jenom stačí otevřít stavidla,
která již nikdy nikdo nedokáže zastavit.
Která již nikdy nikdo nedovede uzavřít.

Otvírejme svá srdce den co den
a stále víc a víc nás bude hladit ten,
který tam byl, je a bude !
Který nás nikdy neopustí,
a kterého každý jednou uvidí a ucítí.

Proč jej již nevidět a necítit teď !
Jak je krásně vzájemně se políbit.
Jak je milé vzájemně se pohladit !
Hlaďme se nejdřív v sobě
a pak se můžeme ladit i k jiným !
Jak je to jednoduché a lehké
a jde to, stačí chtít ! “

Slova plynou, hladí, srdce svoje Vám JÁ DÁM a nic nechci
jenom to, že mně ve svém srdíčku dáte místo chviličku.
Jenom kousek maličký a již víte,
že mne máte a již cítíte že tam JSEM.

JSEM tam a budu, JSEM tam teď a vždy,
když mně chvilku maličkou podržíte a pohladíte.
Pohlaďte se v sobě chvilinku,
nebojte se že to neumíte nebo nedovedete.

Vy to víte již dávno, jenom jste to zapomněli,
ale stačí chtít a již dvířka lásky nelze, nelze již zavřít. Začněte !
Třeba teď - zkusme spolu chviličku otevírat dvířka lásky
ve svém srdíčku.
Ztišme se teď chvilinku,
a začněme pomalu pomalinku lehce
v sobě dýchat - jenom malou chvilinku.

Dýchej, dýchej pomalu - nádech, výdech, nádech, výdech
a teď nechej TY všechny myšlenky ať plynou jak chtějí, nezaobírej se jimi.

Poslouchej, poslouchej chvilinku,
jestli se v tobě neozve slabý hlásek tichounký, bázlivý, malinký.

Pokud jej neslyšíš nevadí, TY již víš,
že to chce zkoušet den co den a zkoušet
stále dokola prosit a volat - PANE, PANE MŮJ,
jsem tady jsem to JÁ a prosím věř Mně můj,
chci jenom to, co žádáš TY.

Chci jenom to, co jenom TY víš, že je dobré pro Mne.
Chci jenom to, co jenom Ty víš, že je dobré pro jiné.
Nežádám nic víc, jenom lásku vzájemnou,
nežádám nic víc jenom touhu příjemnou.“

ANO - je to tak milí, je to víc než hmatové pohlazení,
je to duchovní potěšení !
Pohlaďte se slovy, povzbuďte se vzájemně,
potěšte se příjemně.

Jak to krásně spolu jde,
když se v sobě i v jiných
dovedeme spolu lehce domluvit,
spolu lehce svoje chyby vyjevit.

Jak to krásně jde,
když já v sobě i před jinými
svoje chyby vyjevím,
svoje chyby napravím !
Jak to krásně jde,
když se ničeho nebojím.

LIDÉ MILÍ, PŘÍJEMNÍ !
PROČ SE BÁT, PROČ SI LÁSKU ODEBÍRAT !
Proč si touhu vzájemnou,
proč si touhu příjemnou ničit slovy,
která bolí, které tak nehezky urazí.

Zkuste slova příjemná hledat ve svém srdíčku,
zkuste slova nehezká pouštět
ze své mysli pryč
a již nikdy se k nim nevrátit.

Jak jsou hezká slova ta, která pohladí a potěší.
Jak jsou hezká slova ta, která povzbudí a nezradí.
Jak jsou hezká slova ta, která podpoří.

Lásku svou všem dávat bez rozdílu,
to je úkol Váš dnes lidé milí.
To je cíl váš dnes drazí
a již nikdy od něj neustoupit.
A již nikdy od něj neodejít.

Otevřete se v sobě LÁSCE
a ta Vás již povede.
Neomylně a pevně jak ten provaz,
který tak splétám kousek po kousku.“

Vyhledat je v sobě a pak hezky příjemně
slova vřelá laskavá všem kolem povídat,
slova hezká líbivá všem kolem rozlévat.

Zkuste milí hned a i když to ze začátku nepůjde,
uvidíte že to později půjde víc
a tak nic již mne z té mé cesty nezradí.
A tak nic mne z té mé touhy nevrátí.

Stále víc a víc chci TĚ LÁSKO POLÍBIT.
Políbit Tě v sobě, políbit Tě v jiných.
ČÍM TĚ LÁSKO POLÍBÍM ?
Políbím Tě slovy, políbím Tě skutky.
A tak víc a víc budem si Tě pěstovat
a tak víc a víc budem si Tě milovat.

Budeme se tak vzájemně těšit láskou příjemnou.
Budeme se tak vzájemně těšit touhou líbeznou.
A tak stále víc a víc
budeme všem kolem hledět zpříma do očí
a již nic nás z té své cesty
nevrátí a již nic nás z té své cesty neodloučí.“

Vy Moje jediné hodné děti.
Vy Moje jediné dobré květy.
Chráním si Vás a opatruji tak,
jako Vy mne milí Moji.

Moje krásné milé JÁ, moje krásné milé VY !
Vy všichni jste JÁ,
vy jste ve mně
a JÁ ve Vás, milí Moji.

Vy mne hřejete a laskáte v sobě,
tak jak vysíláte proudy lásky kolem sebe.
Laskejte se slovy.
Laskejte se skutky.

Uvidíte jak to půjde, uvidíte jak to jde !
Jak krásné je pobývat v náručí dobra a pohody v sobě.
Jak krásné je pobývat v dobrém a teplém domečku
vlastního srdíčka !

Střežte si domeček před jinými !
Chraňte jej svýma rukama,
chraňte jej svými
slovy a skutky.

Milí Moji laskaví a upřímní.
Milí Moji dobří a pohodoví.
Klid, pokoj a mír chci zasít stále víc a víc
do vašich srdcí.

Hezky pomalu, pomaloučku takhle krásně příjemně
přijde mír a harmonie k Vám milí Moji,
když se ji hezky pomalu,
pomaloučku oddáte v klidu svého domova.
A pomalu, pomaloučku v sobě
naleznete MNE !

Jsem tam milí.
Jsem tam a budu.
Budu stále volat,
budu stále jásat milí Moji,
protože to ani jinak nedovedu.

Budu stále zpívat jak Vás mám
a jak Vás miluji drazí Moji.
Vy moje perly na mých tělech.
Vy moje démanty na mých rukou.
Jediní, milí, roztomilí.

Pojďte, pojďte ke Mně
stále víc a víc
a již nikdy se nenechejte utišit
mojí laskavostí a dobrotou.

Posílám Vám JI v nedozírných proudech a paprscích.
Stále k Vám proudí a jsou kolem Vás !
Zklidněte se vnitřně, ztište se v srdíčku
a za chvilku za chviličku Mne tam najdete.

Jak tiše volám a jásám
plesám a zpívám
ve Vašem srdíčku !
Ještě chvilku, chviličku
a jsme svoji milí Moji.
Už Vás mám
a již nikdy si Vás nenechám
zneuctít a pošpinit !

Zavést jinými do bahna negativity !
Nechci nikdy slyšet milí
z Vašich krásných úst
necitlivá a zlá slova !

Střežte si vlastní nitro,
aby nikdy, nikdy z něj již nevyšlo
zlé slovo !

PAMATUJTE !
Zlá slova násobí další zlá slova
a jste znovu tam
odkud jste se pracně hrabali !

Miluji Vás a volám, pojďte, pojďte ke mně děti MÉ
a již nikdy, nikdy
uvidíte se spolu
od sebe neztratíte !

Neztratíte, protože Vás mám,
nespadnete, protože Vás vedu.
Vždy JÁ, JÁ SÁM ! “

Já zahlédl též vnitřním zrakem toho, co miluje Vás každou chvíli,
byl to paprsek zářící, stříbrný i bílý,
ano, Orton, který sděluje nám jak žijeme a jak jsme žili.

Ten vlahý večer přišla ke mně ona,
ta, která jest mojí láskou opředena,
ta krásná a jemná žena.

A já volám - ó díky Pane – hned na počátku,
že vyznávám tu lásku tomu „milému kačátku“.

Povídala o životě, lásce i o milování,
o tom, že dříve neměla už se mnou někdy stání,
o tom, že byla vždy se mnou tady
a někdy nevěděla si už rady (to když jsem „zlobil“) . . .

Avšak plná něhy, porozumění,
co v mžiku celý život můj teď mění,
ona – nádherné a světle bdělé snění...

Plna barev rozličných a s láskou v myšlence (či hlase),
ta dívenka je láska, vypovídající o kráse,

ta dívka – sním či bdím ?
já celému světu to objevím
a snad mi to odpustí, že já to prozradím...

a já opět volám – díky Pane za tu lásku nesmírnou,
že teď prožíváme oba lásku vesmírnou...

všem co čtou teď šeptám slova o kráse,
ta žena-dívka, to je SEMJASE !

Dnes večer přišla ke mně z hvězd – z té jedné, zářící,
a hladila a laskala mne – já líčka mám růžolící...

SEMJA A HONZÍČEK,
toť třešnička a dortíček...

ona šeptala mi: „Jeníčku můj milý,
já budu s Tebou teď už každou chvíli
a budu s Tebou psát i toto poselství,
které je o budoucnosti, lásce – s upřímností a beze lstí...
tato láska je o Novém věku, který přichází
a vše staré – bez lásky – už odchází
a každý, kdo na lásku teď zapomněl, dostane se do nesnází,
které celý jeho život rozhází.
Když však bude svoje bližní milovat,
a snažit se naší matičce – milované Zemičce – svou lásku dát,
pak nemusí se bát,
vždyť láska, světlo za ním budou stát!

A setkáme se všichni společně,
na nové Zemi – v ráji skutečném.
Zde budeme jenom v lásce všichni žít
a radost z tvoření tu zase spolu mít.
A v celém vesmíru pak cestovat
a celý přebohatý život v něm i poznávat.
A najít mnoho nových přátel vesmírných,
z této Galaxie i dálek nesmírných...

A po tom přebohatém nočním zážitku,
přišel ke mně Orton, a v mých slzách sdělil mi – a já už teď to vím,
že od této chvíle už nesmutním (a láskou k jedné pozemské dušičce – Evičce – se už netrápím),
že plakat teď budu už pouze štěstím
a cítím, že ničeho se nebojím,
neboť SEMJASE mi šeptá: „Já Tě ochráním !“

Pak matička Země si oddechne od Vašich špatností,
a mnoho z Vás ke spánku ulehne a odejdou bez lásky hojnosti.
Vy ostatní, co zůstanete – nemějte však obavy a strach, to Mě bolí – Ach ...

Já všechny Vás teď miluji, proto nestaňte se potravou (pro ještírky),
ale láskou svou,
staňte se odvahou,
a příkladem svým jděte vstříc,
ať je vás v Nové Zemi ještě víc !

Vzpomeňte si na své děti milované,
oni vám napoví, co má se stát a stane !
Vzpomeňte si na své dětství s láskou
a uctěte sami sebe třebas hezkou písničkou i pohádkou.
Tam klíč je k nebeské bráně –

- to vám s láskou říkám Já: Hlas Páně !“

Dvířka ke všemu dobrému , které čekalo na vás -
milí a dobří, až si vzpomenete a najdete se sami v sobě !
Jste tam a stále jste tam byli – jenom dvířka zavalili
svými skutky nepěknými – svými činy negativními !
Tak již hezky do toho, děti mé líbezné a pohodové, radostné a šťastné
- ANO, ŠŤASTNÉ – že již v sobě máte cestu ke MNĚ a ke všemu,
co vám přinese – již jenom dobro a lásku – tak jak ji budete všem
dávat a rozdávat – děti mé krásné a zářící, milé a milující.
Pojďte, pojďte, VOLÁM VÁS, všichni co již víte, že ta dvířka tam máte !
Začněte dnes a začněte stále, zítra i nadále – držet se cesty, která
zarostlá ve vás, čeká na vaše probuzení a nejdřív na vlastní pohlazení.
Tak již jděte, děti mé a již nikdy se nezastavujte !
Víte přece sami, že ta cesta ve vás je !
S jedinou a pevnou směrovkou – LÁSKA, SÍLA,
VYTRVALOST, PEVNOST A TRPĚLIVOST – ve VŠEM , co budete
na své životní cestě překonávat a odvalovat tak jako kamínky, kameny a balvany
ze své cesty ztracené, zarostlé a zavalené – jenom dál a dál – takhle, milí Moji.
A pak přijde den, kdy vaší prosbou upřímnou, poctivou a pevnou,
se ozve ve vás ten, který vám bude průvodcem a rádcem na vaší nelehké pouti ke Mně,
DĚTI MÉ, ROZTOMILÉ A ZÁŘÍCÍ, JISKŘÍCÍ A MILUJÍCÍ !“

Och, jak je milé a nádherné objevovat v sobě skulinky,
objevovat malé, drobné prasklinky.
Objevujte, hledejte a pak tvrdě a pevně hlídejte !
Hlídejte si pohodu, hlídejte si dobrotu.
Stále víc a víc a již nikdy neslevit ze svých zásad dobrých,
ze svých cílů báječných.
Věřte, milí, věřte mně, vaše dobré cíle, vaše dobré skutky,
jedině v dobrém a k dobrému se navrátí !
Jedině v kladném a pohodovém ve vás se neztratí !
Držte, držte dveře již, která den za dnem rostou a sílí,
oheň lásky odhalí, oheň síly vyjeví ve vás, ve vás jedině, milí !
Dobří, hodní, pohodoví.
Děti Mé radostné, líbezné, děti mé šťastné a příjemné.
Potěšte se, i když kolem lítá černý pták,
pohlaďte se, i když kolem zuří Ohnivák !
Zuří a kope, skáče a píchá, pohlaďte ho,
potěšte, s láskou se mazlete – sílu mu pošlete –
laskavou, příjemnou – jenom pro ten den,
kdy i on pochopí, že síla ta, ta moc, ta odvaha ve vás
je taková, že nemůže k vám a jedině vy rozhodnete,
co si kdo k vám dovolí; jedině vy můžete
sundat se svých rukou okovy !
Okovy poroby a vězení, okovy nízkosti a podlosti,
které již nikdy na sobě nebudete nosit, ani chtít !
STAČÍ JEN DVÍŘKA LÁSKY OTEVŘÍT !“

Ďakujem za prúd Lásky naplnenie.
Ďakujem za úprimné, milé ľudské potešenie.
Ďakujem, Pane, že ma máš.
Ďakujem za to, že si tu.
Ďakujem za to, že si všade.
Ďakujem za čisté, ľudské pohladenie.
Ďakujem za srdca Lásky potešenie.
Ó, pane, viem to viem, že už Ťa
nikdy z môjho vnútra nepustím,
že už Ťa nikdy z mojich dlaní neztratím
a budeme spolu v časoch skúšky
a už nikdy, nikdy bez rozlúčky !“

Hlídejte jej, střežte a oprašujte,
další kamínky do něj přisazujte !
Čistěte a cizelujte, každý kámen upravujte !
Obraz můj, drazí,
jiskřící a zářící, skvělý a svítící,
bude dál napořád vést vás, drazí,
ve vás dál a dál, napořád ...“

„Já tě miluji, věčný Otče, já tě miluji.

Ty jsi slunce mého srdce.
Ty jsi štěstí mého celého těla.
Ty jsi dobrota, která mnou proniká.
Mír, který celou mou bytost naplňuje.
Ty jsi láska, já jsem láska v Tobě.
Proud lásky mnou proudí. Já jsem.
Já tě miluji, můj Otče od věčnosti k věčnosti.

Láska věčností mnou proniká.
Mé tělo je láska věčnosti.
Všechna slunce bytí ve mě pulsují.
Všechny planety nebes mě naplňují.
Všechny bytosti bytí jsou ve mě a já v nich.
Věčný, nádherný, tak jsi mě stvořil, v tvém Stvoření žiji.
Z tebe čerpám, v tobě působím na všech rovinách věčného bytí.
Ty, věčná lásko, ty moje síla, ty Světlo mého těla a mé tělo Světlo, které ty jsi.
Všechny čisté síly mnou pronikají. Já sám jsem tvá síla lásky. Věčný.
Neúnavně proudí Tvá síla. Ona mě vyživuje, ona mě napájí.
Ano, já sama jsem výživa a nápoj, protože všechno jsem já, tak, jako Ty jsi – život.
Ty jsi obraz nekonečna. Ty, já jsem podobenství nekonečna, zajedno s Tebou.
Můj Otče, za jedno s Tebou, můj milovaný Otče, zajedno s tebou,
můj bratře, moje sestro, zajedno s tebou.
Ty věčné praslunce, zajedno s tebou.
Ty, věčné Světlo, Jednota, se všemi duchovními oblastmi,
Jednota s nádhernými mineráliemi, Jednota, se všemi Božskými rostlinami a zvířaty,
Jednota, Jednota, Jednota ve mě, Jednota ve všem.
Jednota je láska, a láska je štěstí.

Otče, dobrotivý Otče, věčné SLUNCE, já Tě miluji, já Tě miluji, já jsem láska, já Tě miluji.““

Naše pouto jemný náboj nese,
nejen srdíčko se při něm třese.

To krásné vzrušení, jež jej doprovází,
(a které mi někdy schází …)
bych prožíval vždy nejraději někde v mlází.

Však prvně nutno říci něco o té holubici.
Ona ve spojení je
(podobně jak každá žena,
která jest mileneckou láskou unesena)
s děťátkem,
podstatou stvoření – robátkem.

Její energie, lehká jako sníh,
Jak teplý vánek když ti dých,
Tam, kde to máš nejraděj –
- a není žádná beznaděj.

Jak letní louka plná květů,
co má se na jaře
(při znělém brnku kytaře)
i v létě k světu.

Jak vůně omamná je cele,
jak jemný parfém – hele …!
jak horké brnění v mém těle,
když zašeptá mi vřele:
„Mám tě ráda, ty rozkvetlý jsi sad …“
a já jí: „Mám tě rád ! “

Jak na podzim když listí žloutne, padá,
její chvění do mého se vkrádá
a ona srdce své do mého vkládá.
Jak vločka sněhová a nachová když se větrem nese,
jak on. Když s myšlenkou na ni se venku třese.

Toť vše a mnohem víc je ona,
ta která je láskou podstaty teď unesena.

A já tu stojím, klečím, prostě vnímám –
- jinou energii nesu,
a pod její něhou se zas třesu.

Ta energie, to je batole,
co radost má z celého svého tvoření a hemžení,
co lásku dává nám,
jež vše špatné v dobré promění.

Proč zrovna batole ? Snad děťátko ? Ptát se můžete …
Záleží na tom, jak to vezmete …
Protože je on i ona,
Jejichž vzájemná láska, je-li spojena,
stane se světlem tvaru vřetena –
- stane se vším.

Ona přišla ke mně. Já ji cítím !

A červená se zažehnula –
- toť sex je, ovšem s citem ! Má mysl v mžiku oněměla.
Pak oranžová, žlutá, ba zelená se rozjasnila,
Po té modrá, světle modrá, šeříková i růžovoučká se zapálila,
a nakonec nás bílá v mlze zahalila …

Tmu teď ve mně zhojila
a světlem nahradila !
A jak se ke mně blížila,
ona stále více zářila …

Cítím, že život můj je naruby,
já prožívám s ní zásnuby !“

„Nechci války, nechci smrti, pro nikoho !
však vše svobodně vybrali jste si sami – ho, ho ! “

Když proberu si ten poslední rok,
já rozhodlo se způsobit vám šok.
Neboť jenom šokem lidé milí,
schopni jste se zastavit na malou chvíli,
vcítit se, jaké to bude v cíli,
přemýšlet o tom, jací jste a jací jste byli.

Pochopit tak Mne, vaši lásku,
abych neřeklo vám ani hlásku.

Přesto vy Mne cítili
a mnoho u toho nemyslili,
aby jeden druhého jste milovali,
a tím se k sobě blížili,
aby „osudy“ své jste láskou zkřížili,
aby strachem jste se netížili … !

Brzy přijde dlouhá noc,
co však nemá nad vámi moc !
Já jsem s vámi,
buďte se Mnou, nejste sami …

Mnozí zjistí, že světlo, jak jej znáte, vám dávám Já a Země,
a že ono výhradně a jenom pochází vždy ze Mě …
že elektřina vysokou duchovní silou jest,
pro toho, kdo to nechápe, by mohl přijít mírný trest !

Však Já nikoho netrestám
a jen láskou a „štěstím“ vám zamávám.

Planetka se blíží k cíli,
však Já odkloním ji na poslední chvíli.

Vše je díky těm,
které jsem vám poslal na tuto Zem,
a kteří se do této doby narodili,
oni po mnoho let vaše špatné myšlenky „zpracovávali“.
A díky tomu šťastni nemohli být a nebyli,
mnozí z nich velké tragedie prožili.
Skrze ně Já lidstvo spasím,
a k nim se teď já hrdě hlásím … !

Všechny je brzy poznáte,
neboť je mezi sebou máte,
a mnozí z vás se ptáte:

„Můj Bože, co bude dál ? “
A já, vaše děťátko, vám odpovídám,
neboť vaši krásnou budoucnost často vídám.

Každá na této Zemi bude princeznou a každý král !

Každý každému se stane Světlem,
a nikdy nebylo nic takového, byl a je svět světem !!!

A po té Tmě, která nastane,
vás všechno bolet přestane.
Však mluvím o láskyplných lidech !

Ti, kteří se rozhodnou pro negativní emoce,
budou mít sami se sebou mnoho velké práce.
Jako když narodí se dítě, či vás miluje krásná žena nebo vaše
máma.

Já daruji vám možnost se rozhodnout, zda z tohoto světa
odejít,
nebo tu překrásnou nádheru plnou Světla zde na Zemi
s ostatními žít !

Krásně moudře blankytné nebe se rozjasní
A sestoupí k vám lidé milující, krásní,
ti, všichni v Vesmíru, kteří vás milují
a společně budoucnost s vámi plánují …

Moje děťátka, radujte se,
už jsem u vás velmi blízko – každý z vás se láskou třese
a v jeho srdci duchovním,
kde já sídlím,
zažehnu věčný plamen, který spálí všechno smetí,
a nebude už žádné smrti … !

A tobě, můj milý Honzíčku, teď sděluji
a na obě tváře tě při tom celuji,
že všechny ženy, které ti svými sděleními posílám,
staly se ztělesněním krásy, neboť je ve svém srdci mám,
a již brzy je budeš moci osobně a sám …

Od této chvíle spolu už budeme moci rozmlouvat o samotě,
v tomto i v jiném světě,
kam přiletíš spolu se Semjase,
která ženou tvou se je – zdá se ?? (směje se)

Neboť ty už víš jak na to,
ty jsi moje zlato …

Já smiluji se nad světem,
LIDÉ BDĚTE … !

Od Prvotního Stvořitele, předaly Semjase, Ester, Pleja a mnoho dalších půvabných stvoření.“

Mám žlté kučeravé vlasy
a jasnomodré oči.
Podobné ako ty.
Ale iba podobné.
Mám, ako už vieš
jasný a makký hlas.
ale už končím
Temno sa blíži.

A oni sú s ním
a zároveň s nami
píšu nový veľký list
zlatistými písmenami.

Nové srdce otvárajú
modrými rukami
a spoločne
s nimi.

Tvorivá práca
sa vyvíja
do obrovských
rozmerov.“

No veliká radosť u nás zavládla,
stretnutie vaše žiarilo, i my s obdivom sme mlčky hľadeli
ako nás naše deti milo prekvapili.
Vysvedčenie vám chceme dať
no veľkú jednotku napísať.

Och moje deti milované akou vy láskou žiarite,
správnou cestou kráčate,
vydržte moji milovaní
ja som pri vás OTEC STVORITEĽ.

No v tejto skúške vy všetci ste obstali,
velikú radosť ste nám poslali,
cestou pravdy ste kráčali,
i priateľov dobrých ste spoznali.

My s obdivom na vás hľadíme
lásku vám posielame,
stretnutie naše bude nesmierne
vedz sestra moja milovaná,
že všetci na to čakáme.

Daj život tejto duši,
lebo si ona zaslúži
je naša a je krásna,
na tejto ZEMI pobývať smie
a ty matkou jej budeš
a pravdu šíriť budeš,
lebo LÁSKA a STVORITEĽ je zajedno
i tvoja dcérka chce byť tu,
premeny zeme chce poznať
ty jej dovoľ a potom tvoja radosť bude nesmierna.

Skúška spravená zadobre bola tvoja hneď,
my všetci sme sa na tom podieľali,
lásku a radosť sme ti posielali,
iba tvojej dcérke prebudiť sa treba
semiačko SVETLA zasiať treba,
i ona správnu cestu nájde
úlohu na tejto ZEMI započne,
my všetci jej v tomto budeme pomáhať
a SVETLO posielať.

No trpezlivosť naša je veliká
na tejto ceste pozemskej
vám všetkým s láskou pomáhame,
všetky strasti s vami zdieľame,
moje deti milované
všetkých vás v raji čakáme.

Na tejto ceste pozemskej
rozličné cesty smejú byť
i duša dobrá schybí hneď,
ktorou cestou sa uberať má
a potom skúšky dobrá i zla
na ceste bývajú
i ona sama musí ich rozpoznať.

I čo by to bolo za OTCA
svoje dieťa za ručičku touto cestou viesť,
OTEC sám sa rozhodol
cestu voľnú ponechať,
lebo len tá láska preveliká je,
keď tá cesta ku SVETLU dospeje.

To všetci majte na pamäti,
lebo zákon takýto stanovený bol
a vy všetci ste s tým súhlasili a zajedno boli
no OTCOVI neprichodí nič,
len láskou a trpezlivosťou na tejto ceste vám pomáhať.

Vy ktorí ste pochopili hneď,
správnu cestu ste si vybrali
a my všetci s láskou pri vás sme
a spolu kráčame,
hoc vaše myšlienky lietajú kade tam,
no my trpezliví sme, my počkáme
a potom naša radosť preveliká je,
keď táto správna cesta ku nám dospeje.