OČISTNÉ PROCESY SÍLÍ - PLANETA ZEMĚ SE OČIŠŤUJE OD HRUBOVIBRAČNÍCH ENERGIÍ

UHLÍKOVÁ LOGIKA - souhrnná zpráva

Úvod
Tato práce předkládá kalkulaci uhlíkového rozpočtu, jak se vztahuje k danému souboru ekologických omezení limitujících únosnost klimatických změn v příštím století. Idea uhlíkového rozpočtu může významně osvětlit důsledky stávající politiky využívání fosilních paliv ve vztahu k dlouhodobým cílům politiky na ochranu klimatu. Může také poskytnout novátorský úhel pohledu na debatu o tom, zda svět čelí nedostatku ropy anebo ne, tím, že porovná přijatelný uhlíkový rozpočet s odhady, kolik ropy je k dispozici.

V kontextu mezinárodní politiky myšlenka uhlíkového rozpočtu objasňuje, před jakou volbou stojí rozvinuté i rozvojové země v současném kole klimatických jednání. Čím více fosilních paliv nyní rozvinuté země využívají (tj. čím pomaleji snižují emise), tím méně zbude pro země rozvojové, pokud má být dosaženo cílů na ochranu klimatu.

Emise oxidu uhličitého a fosilní paliva
Spalováním fosilních paliv - uhlí, ropy a plynu - svět každoročně uvolňuje do atmosféry asi 6 miliard tun uhlíku (gigatun čili GtC) ve formě kysličníku uhličitého (CO₂). Tyto emise rostou během několika posledních desetiletí asi o 2 % ročně. CO₂ je nejvýznamnější skleníkový plyn a jeho význam bude pravděpodobně v příštím století vzrůstat. V roce 1990 bylo téměř 60 % emisí skleníkových plynů způsobeno využíváním fosilních paliv.

Nedojde-li k účinným opatřením na snížení emisí CO₂, bude v příštím století do atmosféry emitováno pravděpodobně asi 1500 miliard tun uhlíku. Mizení lesů k tomu přispěje asi 30-95 GtC, zbytek bude důsledkem používání uhlí, ropy a plynu. V příštím století přidá lidská činnost do atmosféry asi 4-10x více fosilního uhlíku, než se do ní dostalo od počátku průmyslové éry.

Podle hrubých odhadů zásoby ropy, plynu a uhlí označené jako "ekonomicky vytěžitelné" představují celkově více než 1000 GtC. Ekonomicky vytěžitelné zásoby se přitom zvětšují vzhledem k pokračujícímu průzkumu naleziš» ropy, uhlí a plynu a vzhledem k technickému rozvoji. "Surovinová základna", která může být v konečném stadiu převedena do zásob, činí přes 4000 GtC.

Odhady ekonomicky vytěžitelných zásob se pohybují v rozmezí 829 až 1501 GtC. V těchto odhadech rezerv převládá uhlí o celkovém množství 638 - 1034 GtC. Ve srovnání s tím jsou tzv. konveční zásoby ropy a plynu mnohem nižší, ale i tak činí jejich celkový objem 182 - 205 GtC. Nekonveční zásoby ropy a plynu, které jsou pravděpodobně ekonomicky vytěžitelné, představují dalších 133 - 262 GtC.

Pokud v současné době srovnáme odhadované zásoby fosilních paliv s budoucími scénáři emisí CO₂, které vycházejí z absence politiky na ochranu klimatu do r. 2100, pak až samá horní hranice těchto odhadů představuje "dostatek" ekonomicky vytěžitelných zásob fosilních paliv. Takový obrázek však však není kompletní, protože stále ještě existuje přes 4000 GtC fosilních paliv, které se s pokračujícím technickým pokrokem stanou během času ekonomicky vytěžitelnými.

Zdá se být jasné, že jestliže produktivita v průmyslu zpracujícím fosilní paliva poroste v budoucnosti historickým tempem, je nepravděpodobné, že bychom v příštím století čelili nedostatku fosilních paliv - uhlí, ropy nebo plynu. Analýza obsažená v této zprávě však ukazuje, že to bude ohled na životní prostředí, kvůli němuž bude nutno omezit využívání fosilních paliv mnohem dříve, než se omezujícím faktorem stane jejich technická nedostupnost.

Čím větší jsou investice do průzkumu a technického rozvoje zdrojů (nebo okrajových rezerv), tím více těchto zdrojů bude převedeno do zásob (tj. označeno za ekonomicky vytěžitelné). Investice do dalšího průzkumu a rozvoje těžby např. ropy budou podmíněny tím, jakou budoucí poptávku budou očekávat trhy. Budou-li trhy očekávat zvýšení poptávky, pak je pravděpodobné, že se bude investovat do rozšíření dostupných rezerv. Pokud, jak vyvozuje tato zpráva, ekonomicky vytěžitelné zásoby fosilních paliv už nyní překračují ekologické limity, pak by takové investice ze strany trhu byly zbytečné a nerozumné.

Jedním z politických dopadů této situace je, že vlády naléhavě potřebují jednat, aby omezily očekávání trhu, že poroste využívání fosilních paliv. Vládní podpora využívání fosilních paliv prostřednictvím přímých i nepřímých subvencí a vydáváním licencí k průzkumům naleziš» povede jen k dalšímu vyhledávání a rozvoji rezerv fosilních paliv. Pokud se vládám nepodaří ihned jednat, aby snížily tržní očekávání budoucí poptávky po fosilních palivech, přinutí to příští generace nést vyšší politické a ekonomické náklady, až se budou pokoušet omezit využívání fosilních paliv, aby tak ochránily klimatický systém.

Ekologické limity
Rámcová konvence OSN o klimatických změnách z r. 1992 si klade za cíl zůstat v mezích ekologických limitů. Jejím základním požadavkem je stabilizovat koncentrace skleníkových plynů na úrovni, která by zabránila nebezpečným lidským zásahům do klimatu. Dále požaduje, aby se tak stalo dostatečně rychle, aby se ekosystémy mohly přirozeně adaptovat na změnu a aby nebyla ohrožena produkce potravin.

V roce 1990 Poradní skupina OSN pro skleníkové plyny (UN Advisory Group on Greenhouse Gases - AGGG) doporučila globální cíle pro maximální tempo a celková množství vzestupu teplot a hladin moří, k nimž může dojít v důsledku emisí skleníkových plynů. Jinými slovy, zabývala se maximálními možnými změnami, jaké může příroda ještě snést, neboli tzv. ekologickými limity. Zvýšení teploty o více než 1,0 st. °C nad úroveň z předindustriální éry by mohlo přivodit rychlé a nepředvídatelné změny ekosystémů, které by způsobily velké škody. Navíc bylo zjištěno, že hlavním, určujícím faktorem škod bude tempo vzrůstu průměrné teploty. Poroste-li teplota rychleji než o 0,1 °C za dekádu, mohlo by to vést k závažným poškozením ekosystému a zvýšenému riziku klimatické nestability.

Zvýšení hladiny moří o 20 cm nad úroveň z r. 1990 je pokládáno za krajní mez závažného poškození. Dále bylo zjištěno, že i když limit zvýšení hladiny moře o 50 cm nad úroveň z r. 1990 snad může zabránit úplné zkáze mnoha ostrovních národů, povede k velkému nárůstu škod způsobených bouřemi.

Limity potvrzené nedávnými vědeckými vyhodnoceními
Nálezy Mezivládního panelu o klimatických změnách (IPCC) a další vědecké poznatky z posledních sedmi let se zdají potvrzovat platnost globálních cílů pro klimatické změny, jak je stanovila Poradní skupina OSN o skleníkových plynech.

Ekvivalent dvojnásobku předindustriální úrovně CO₂, k němuž může dojít mezi lety 2030 a 2040, pravděpodobně způsobí nebezpečné klimatické změny.(1) Předpokládané škody zahrnují významné ztráty na lidských životech způsobené přímými i nepřímými účinky klimatické změny, ztrátu biodiverzity a - podle vysoce optimistických odhadů - dalších 60 až 350 milionů lidí ohrožených hladem, převážně v rozvojových zemích. Zvýšení hladiny moře o 50 cm, které je předpokládáno pro příští století, může způsobit dramatické zvýšení počtu lidí ohrožených záplavami, zničení malých ostrovních států a přivodit významný dopad na produkci rýže v Asii.

Ve velmi dlouhodobém horizontu (několik století) se odhaduje, že ekvivalent dvojnásobku CO₂ zvýší hladinu moří o více než jeden metr a pravděpodobně zvýší globální střední teplotu Země o zhruba 3,5 °C (použijeme-li odhad citlivosti klimatu vůči skleníkovým plynům, jak byl přejat pro tuto zprávu).

I při zvýšení koncentrací skleníkových plynů nižším než na dvojnásobek se stále ještě předpokládají velké škody. Jedna studie ukázala, že stabilizace CO₂ na 450 ppmv by vedla ke zvýšení teploty o 1,7 °C nad předindustriální úroveň a ke zvýšení hladiny moře o 29 cm do r. 2100. To by ohrozilo asi čtvrtinu přírodní vegetace a pravděpodobně by to vyvolalo vážné dopady na zemědělskou produkci v mnoha oblastech.

Již při zvýšení průměrné teploty Země o pouhý 1 stupeň Celsia by došlo k podstatným změnám v zalesnění planety, což by vyvolalo ohromné změny a možné zmizení celých lesních typů.

Prokázalo se, že mnohým z předpokládáných dopadů budoucích emisí se lze vyhnout, jedině když včas dojde k potřebným akcím. Analýza "bezpečného emisního koridoru" prokázala, že má-li se předejít ekologicky nebezpečným klimatickým změnám, jsou nezbytné skutečně velké redukce emisí.

Nejistoty přispívají k riziku nestability klimatu a zpětných vazeb
Rychlost, s jakou v současnosti rostou koncentrace skleníkových plynů, by mohla vyvolat výrazné nestability klimatu. Jednou z předvídaných možností je přerušení cirkulace vod v oceánech, jejíž součástí je i Golfský proud. Oslabení či zastavení této cirkulace by znamenalo, že koncentrace CO₂ se budou zvyšovat rychleji, než se očekávalo, a že v některých regionech dojde k podstatným klimatickým změnám.

Pokud předpokládaná klimatická změna nebude probíhat pod kontrolou, mohla by vyvolat vážné kladné zpětné vazby (tj. zesílení změn), které by zkomplikovaly, ne-li znemožnily zabránit nebezpečnému vývoji. V reakci na měnící se klima by se z lesů mohla do atmosféry uvolnit velká množství uhlíku. Také reakce oceánů by mohla mít na budoucí koncentrace CO₂ velký vliv, který by znamenal, že v atmosféře by se vyskytovaly vyšší koncentrace CO₂, než odhadoval IPCC.

Celkově vzato, pravděpodobný efekt zpětné vazby z pozemské biosféry (např. lesů) a oceánů může během příštího století způsobit, že lidmi vyvolaná klimatická změna bude větší. Tím se sníží množství fosilního uhlíku (a tudíž i uhlíkový rozpočet). Sníží se množství, které smí být emitováno, abychom dodrželi kterýkoli daný soubor klimatických cílů.

Senzitivita klimatu a politika předběžné opatrnosti
Od roku 1990 IPCC přijala "nejlépe očekávaný odhad" (best-estimate) oteplení, k němuž by došlo, kdyby se koncentrace CO₂ zdvojnásobily a klimatu by bylo umožněno stabilizovat se. Tento odhad oteplení (tzv. klimatická senzitivita nebo citlivost klimatu) činí 2,5 °C , v rámci rozmezí 1,5 - 4,5 °C . Avšak vědecké důkazy rostoucí měrou poukazují, že klima je citlivější než onen "nejlépe očekávaný odhad" IPCC.

Vezmou-li se v úvahu kombinované účinky rostoucích koncentrací skleníkových plynů, aerosolů síry a změn slunečního záření, zdá se, že klimatická senzitivita v rozpětí 3 až 4 °C do pozorování zapadá lépe než 2,5 °C . Nejnovější klimatické modely rozebírané v Druhé hodnotící zprávě IPCC stanoví klimatickou senzitivitu v rozmezí 2,1 až 4,6 °C , se střední hodnotou okolo 3,7 °C .

Větší klimatická citlivost opět zvětšuje riziko vyvolané vzestupem koncentrací skleníkových plynů a snižuje také "uhlíkový rozpočet" pro jakýkoli daný soubor globálních klimatických cílů.

S přihlédnutím k principu předběžné opatrnosti by bylo prozíravé založit politiku zabývající se klimatem na větší klimatické citlivosti, než jakou přijal IPCC. Z tohoto důvodu pracuje tento materiál pro účely politiky s centrálním odhadem 3,5 °C .

Podcenění rizika zvýšení hladiny moří
Vědecké nejistoty, které se v minulém desetiletí objevily ohledně toho, jak vysvětlit zvýšení hladiny moří pozorované během uplynulého století, spíše vzrostly, než aby se zmenšily. Směr, jímž se tyto nejistoty ubírají, stačí k vyvolání vážných obav, že rizika velkého, dlouhodobého a nevratného zvýšení hladiny moří, k němuž dochází vlivem skleníkového oteplování na ledový příkrov západní Antarktidy a v menší míře i Grónska, byla podceněna.

Předpokládané klimatické změny překračují ekologické limity
Pokud nebudou podniknuty kroky ke snížení emisí, předpokládané změny klimatu během příštího století téměř jistě překročí výše zmíněné ekologické limity. V roce 1995 Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC) zjistil, že průměrné globální teploty už stouply o 0,3 až 0,6 °C nad předindustriální úroveň. Předpokládané tempo růstu globální teploty, jež je následkem stávajících a předpovídaných emisí, činí pro několik příštích desetiletí 0,2 až 0,3 °C za dekádu. Tempo změny v průběhu příštího století pak pravděpodobně bude vyšší než kdykoli předtím za posledních 10 000 let. Nedojde-li k akcím na snížení emisí skleníkových plynů, globální teplota pravděpodobně stoupne do r. 2100 asi o 2,4 °C a hladina moří se zvedne přibližně o 50 cm nad úroveň z roku 1990, tolik alespoň podle zmíněného odhadu IPCC. Vezmeme-li jako ukazatel klimatickou citlivost, kterou jsme přijali pro účel této publikace, oteplení patrně dosáhne hodnoty 3,0 C nad předindustrální globální střední teplotou a hladina moří stoupne asi o 55 - 60 cm nad úroveň roku 1990.

Tyto předpokládané změny výrazně překračují úroveň, která byla identifikována jako hranice, za níž dojde k významnému poškození ekosystémů a k narušení produkce potravin v nejzranitelnějších částech světa. Pravděpodobné jsou i výrazné ztráty na lidských životech následkem nepřímého působení klimatických změn na zdraví.

Globální ekologické cíle
Za dané situace Greenpeace věří, že všeobecné cíle pro globální ochranu klimatu by měly být následující:

• Závazně omezit dlouhodobý nárůst teploty na méně než 1 °C nad úrovní předindustriální globální průměrné teploty.
• Co nejrychleji, tj. během několika desetiletí, snížit tempo změny na méně než 0,1 °C za dekádu.
• Omezit dlouhodobý vzestup hladiny moří na méně než 20 cm nad úroveň roku 1990.
• Omezit tempo vzestupu hladiny moří na maximálně 20 mm za dekádu.

Greenpeace si uvědomuje, že jakýkoli pokus kvantifikovat příští dopady klimatických změn je plný nejistot. To však nemůže ospravedlnit nečinnost. Naopak to znamená, že musí být urychleně uplatněn princip předběžné opatrnosti. Vzhledem k rozsahu lidských zásahů do klimatického systému je jasné, že kromě těch předpokládaných nebezpečí, jimiž se zde zabýváme, připadají v úvahu i další potenciální katastrofické změny. Dojde k nim tím pravděpodobněji, čím déle budou odkládána potřebná opatření.

Uhlíkový rozpočet
Uhlíkový rozpočet - tj. celkové emise oxidu uhličitého, které smí být uvolněny do atmosféry (přičemž bereme v úvahu směsici skleníkových plynů, z nichž je nejdůležitější CO₂) - je vypočítán na základě splnění ekologických cílů. To, co se s klimatem skutečně stane, mohou významně ovlivnit pouze změny, (tj. významné redukce) emisí skleníkových plynů. Vliv budou mít jak celkové množství emisí (když např. budeme uvažovat o emisích emitovaných do r. 2100), tak jejich rozložení v čase (tedy např. kolik jich je emitováno dříve a kolik později.) Aby bylo možno vypočítat "uhlíkový rozpočet", je třeba přijmout předpoklady vlivu několika faktorů: jak citlivé je klima vůči lidským zásahům, jaká je role ostatních skleníkových plynů a jaká úroveň škod je ještě akceptovatelná.

Vezmeme-li za základ klimatickou citlivost 3,5 °C , ekologický limit zvýšení průměrné globální povrchové teploty o 1 °C nad předindustriální úroveň, a odhadujeme-li, že ostatní skleníkové plyny přispívají dlouhodobě asi jednou čtvrtinou k účinku CO₂ samotného, lze "uhlíkový rozpočet" pro příští století odhadnout v miliardách tun uhlíku (GtC) následovně:

• 145 GtC - Bez jakýchkoli akcí, které by zastavily současný trend odlesňování (protože když jsou lesy zničeny, uvolňují uhlík do atmosféry), s 80 GtC uvolněnými z tohoto zdroje během příštího století.
• 225 GtC - Dojde-li k zásadní akci, která zastaví odlesňování, stabilizuje roli lesů na stávající úrovni a pro příští století bude zahrnovat program podstatné obnovy lesních porostů v globálním měřítku.
• 265 GtC - S velkou akcí k zastavení odlesňování a s významným globálním programem znovuzalesňování, což by ušetřilo dalších 40 GtC.

U těchto rozpočtů existuje asi 50% nejistota, jež je dána nejistotami v klimatické citlivosti, v roli ostatních skleníkových plynů v modelech uhlíkového cyklu a jinými faktory.

Je třeba poznamenat, že omezení dlouhodobého zvyšování teploty může stejně tak znamenat, že se dostaneme zpět pod vzestup o 1,0 °C nad předindustriální úroveň, jako to, že se zvýšení o 1,0 °C nevyhneme. Vzhledem k časovému posunu mezi zvýšením teploty vzduchu a termální expanzí moře je přesto stále ještě možné vyhnout se překročení limitu pro zvýšení hladiny moří, budou-li ovšem patřičné kroky podniknuty dostatečně rychle.

Střední odhad uhlíkového rozpočtu ve výši 225 GtC je pouze asi čtvrtinou existujících rezerv a je jen velmi malým zlomkem (5%) z celkové odhadované surovinové základny ropy, uhlí a plynu.

Klimatické účinky tohoto rozpočtu, vycházíme-li z klimatické citlivosti používané v tomto materiálu, jsou následující: Podle kalkulací vyvrcholí globální střední teplota vzestupem o 1,4 °C nad předindustriální úroveň a potom bude klesat, takže do r. 2100 bude zvýšení činit asi 1,2 °C . Nepřipraví-li nám klima žádná překvapení, pomalý pokles teploty bude pokračovat a ve 22. století poklesne pod dlouhodobý limit 1°C . Hladina moří se do r. 2100 zvýší asi o 20 cm (podle IPCC a jeho "ideálního odhadu" parametrů vzestupu hladiny moře).

Viz hlavní text zprávy, pokud jde o popis předpokladů. Klimatická citlivost používaná v této zprávě je 3,5 °C .

Citlivost uhlíkového rozpočtu vůči předpokladům
Greenpeace zastává v oblasti ochrany životního prostředí princip předběžné opatrnosti. Avšak stojí za to prozkoumat účinek "uhlíkového rozpočtu" založeného na různých odhadech citlivosti klimatického systému a na různých názorech na limity, které by měly být stanoveny pro klimatickou změnu.

Evropská unie navrhla, že by nemělo být dovoleno, aby vzestup globálních teplot přesáhl 2 °C ve srovnání s předindustriální úrovní. S klimatickou citlivostí 3,5 °C a odhadem odlesňování použitým pro střední odhad by to vyžadovalo, aby se během příštího století celkové emise z fosilních paliv udržely pod 410 GtC. Avšak oteplení o 2 °C označila Poradní skupina OSN o skleníkových plynech za horní hranici, nad kterou riziko vážného poškození ekosystémů prudce vzrůstá. A přesto uhlíkový rozpočet i pro tento limit představuje méně než 40 % známých ekonomicky vytěžitelných rezerv fosilních paliv - ropy, uhlí a plynu - a méně než 10 % celkové surovinové základny.

Abychom se za předpokladů zmíněných výše vyhnuli ekvivalentu dvojnásobku koncentrací CO₂, bylo by nutné, aby celkové emise z fosilních paliv během příštího století nedosahovaly výše 720 GtC. To je asi 70 % ekonomicky vytěžitelných rezerv ropy, uhlí a plynu a méně než jedna pětina celkové surovinové základny fosilních paliv. To je pouhá polovina toho, co svět v příštím století pravděpodobně spálí, pokud se nepodniknou žádné akce na ochranu klimatu. Dovolíme-li zdvojnásobit ekvivalent koncentrací CO₂, dojde k vážným katastrofám včetně velkých ztrát na lidských životech následkem nepřímých i přímých dopadů na zdraví, které budou způsobeny klimatickými změnami. Poroste hlad, hladomory v některých částech světa, ekosystémy budou vážně poškozeny. Výrazně také porostou ekonomické ztráty způsobené dopady klimatických změn, protože se bude častěji vyskytovat extrémní počasí, např. záplavy, sucha a lesní požáry.

Kdyby byly během příštího století spáleny veškeré v současnosti odhadované zásoby fosilních paliv, mohlo by to - vezmou-li se v úvahu i ostatní skleníkové plyny - vést k vzestupu globální střední teploty o více než 5 °C nad předindustriální úroveň.(2)

Střední scénář předpokládaného vývoje IPCC, který pojednává o využívání fosilních paliv v příštím století, počítá, že do roku 2100 se do atmosféry uvolní přibližně 1415 GtC. Tím by globální průměrný vzestup teplot dosáhl v témže období hodnoty převyšující asi o 2,5-2,9 °C předindustriální úroveň (při klimatické senzitivitě 2,5 °C). Dlouhodobější vyrovnaný vzestup globální střední teploty, který by odpovídal koncentracím skleníkových plynů v r. 2100 vyplývajícím z tohoto scénáře, by dosáhl více než 4 °C , respektive 5,6 °C při klimatické citlivosti 3,5 °C .

I když použijeme "optimičtější" scénáře, logika požadující začít okamžitě upouštět od využívání fosilních paliv nadále platí. Např. pro dodržení limitu nárůstu 1,0 °C vychází rozpočet ve výši 225 GtC z předpokládané klimatické senzitivity 3,5 °C , rozpočet ve výši 295 GtC pak kalkuluje se senzitivitou 2,5 °C . V obou případech však jsou rozpočty zdaleka nižší než zásoby fosilních paliv. Cíl Evropské unie udržet globální průměrný vzestup teplot pod 2,0 °C nad úrovní předindustriální éry předpokládá "uhlíkový rozpočet" ve výši 410 GtC při klimatické citlivosti 3,5 °C a 585 GtC při citlivosti 2,5 °C .

Uhlíková logika - skoncování s využíváním fosilních paliv
Odhadované uhlíkové rozpočty ohromně překračují výši známých rezerv fosilních paliv a překračují dokonce i výši známých zásob ropy a plynu. Proto logicky musí následovat ústup od využívání fosilních paliv.

Urychleně začít s ústupem od využívání fosilních paliv je nezbytné z několika důvodů:

• Aby byly dodrženy ekologické cíle pro tempo vzestupu hladiny moří a teplot.
• Při současném tempu využívání fosilních paliv by byl rozpočet o 225 GtC globálně překročen už za 30 let.
• Při současném tempu nárůstu emisí z fosilních paliv (asi o 2% ročně) by rozpočet 225 GtC byl překročen kolem r. 2020.
• Energetické plánování a infrastruktura jsou dlouhodobé záležitosti a je v nich zapotřebí podstatných změn (přechod na obnovitelné zdroje energie a energeticky účinné technologie).
• Od průmyslově rozvinutých zemí se bude žádat, aby se postavily do čela těchto změn a tudíž zahájily ústup od fosilních paliv dříve.
• Klimatické změny mohou postupovat rychleji v důsledku "překvapivých" pozitivních zpětných vazeb, které nejsou zahrnuty v modelech. Čím déle je akce odkládána, tím pravděpodobněji dojde ke klimatickým katastrofám. Ty mohou zahrnovat např. změnu oceánských proudů, které nyní oteplují Evropu; kolaps části antarktického ledovcového šelfu, který způsobí mohutné zvýšení hladiny moří; posunutí monzunů, které bude mít závažný dopad na zemědělství v Asii. Takové katastrofy, jakmile jsou jednou nastartovány, jsou fakticky nevratné.

Z omezeného uhlíkového rozpočtu vyplývají některé klíčové důsledky pro tvorbu politiky:

• Co nejdříve je třeba přestat s využíváním uhlí, protože uhlí má nejvyšší obsah uhlíku ze všech konvenčních fosilních paliv a jsou ho i největší zásoby. Přitom jen malý zlomek z ekonomicky vytěžitelných rezerv může být ještě použit.
• Nemělo by docházet k žádným dalším průzkumům a/nebo technickému rozvoji nekonvenčních zásob ropy a plynu. Odhadovaná ekonomicky vytěžitelná množství plynu a ropy v této kategorii samy o sobě stačí k překročení "uhlíkového rozpočtu".
• Na technický rozvoj a průzkum známých rezerv ropy a plynu budou muset být okamžitě uvalena výrazná omezení. Velikost těchto zásob, zvláště vezmeme-li v úvahu proces zhodnocování těchto rezerv prostřednictvím pokračujícího technického rozvoje, je už tak dostačující k překročení uhlíkového rozpočtu.

Toto je uhlíková logika. Jejím nevyhnutelným závěrem a zároveň i naléhavou výzvou Greenpeace na adresu vlád rozvinutých zemí je volání po okamžité akci:

• Přijmout na Třetí konferenci stran Rámcové konvence o klimatických změnách v Kjótu v prosinci 1997 právně platný závazek, že do roku 2005 budou sníženy emise CO₂ o 20 % ve srovnání s rokem 1990.
• Přijmout národní politiku vedoucí k podstatné redukci emisí CO₂ a dalších skleníkových plynů.
• Zastavit plány, které by dovolily rozšířit průzkum rezerv uhlí, ropy a plynu.
• Zastavit veškerý technický a jiný rozvoj, který umožňoval využívání nekonvenčních rezerv uhlí, ropy a plynu.
• Začít s útlumem těžby fosilních paliv.

Další průzkum a rozvoj zdrojů fosilních paliv ze strany průmyslově vyspělých států by měl být ihned zastaven, protože to celý problém zhoršuje, komplikuje jeho řešení a je mrháním penězi, které by měly být investovány do čisté energie.

2) Vycházíme-li z klimatické senzitivity 3,5 st. C, působení ostatních skleníkových plynů přispívá 23 % k účinkům CO₂ samotného a atmosférické koncentrace skleníkových plynů zůstávají konstantní na úrovni, jíž bylo dosaženo, když toto množství uhlíku bylo emitováno do atmosféry. Stanovíme-li klimatickou senzitivitu na 2,5 st C, zredukuje se tím dlouhodobé oteplování za týchž předpokladů na přibližně 3,6 st. C.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: