PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU

Rodina z Granady balí kufr do Čech, Španělsko prý končí

20.8.2010

Kroměříž - "Nevidím žádné východisko, Španělsko je na pokraji zhroucení," zamýšlí se nad kávou v zámeckém parku své rodné Kroměříže Romana Guzman Rodriguez, zatímco si její dcera Barbora čte v obrázkové knížce.

V Granadě, hlavním městě osmimilionové jihošpanělské Andalusie žije Romana od roku 2003. A přestože má tato vitální třicátnice dvě vysoké školy a mluví třemi světovými jazyky, nemá práci. O tu navíc před dvěma lety přišel kvůli krizi i její manžel Rafael pracující v nejpostiženějším sektoru - stavebnictví.

Rodin, v nichž ani jeden dospělý nemá práci, je dnes ve Španělsku milion. Na vlastní kůži tak Rodriguezovi cítí důsledky prasknutí španělské realitní bubliny a následný raketový vzestup země na první příčku žebříčku nezaměstnanosti v Evropě (viz box a grafy).

S vládními škrty teď navíc přijdou o poslední sociální dávky, které pobírají.

"Všechno, co jsme zatím dostávali, šlo na splátky hypotéky na byt ve výši 330 euro měsíčně. Pokud nám nedají vůbec nic, nevíme, co bude. Asi budeme muset do Čech," uvažuje Romana, která na podporu státu rozhodně odkázána být nechce. Bez práce je teď ale 4,6 milionů Španělů, takže nemá na výběr.

Dekáda hubených krav

"Spousta lidí, co nemají rodiče ve státní správě, už skončila na ulici, ve zprávách to je každý den," naznačuje Rafael, na koho je teď jeho rodina odkázána nejvíc. To, co teď Španělsko zažívá, jsou podle něj "tiempos de vacas flacas" neboli časy hubených krav. A podle ekonomů se protáhnou nejméně na příští dekádu.

Tisícům rodin během ní hrozí propad z kategorie střední třídy do třídy nižší hraničící s chudobou.

"Se svým vzděláním a schopnostmi bych si v Česku našla práci hned," tvrdí Romana. K sebevědomí má všechny důvody. Vystudovala ekonomiku a marketing a také ruštinu se zaměřením na hospodářskou, právní a turistickou oblast. Kromě toho mluví španělsky a anglicky.

V Granadě právě dokončuje 800 hodinový rekvalifikační kurz dotovaný tamní vládou a EU. V pořadí je už její třetí. Ty předchozí měly 300 a 500 hodin. "Já už ale nechci studovat, chci pracovat," tvrdí.

"Osobně jsem roznesla stovky životopisů, denně rozesílám odpovědi na několik inzerátů. Nic," ilustruje beznadějnost situace na tamním pracovním trhu.

Obžaloba Španělska? 43 % mladých bez práce

Její manžel dával na každý turnus vyhlášených kurzů 20 i 30 přihlášek. Kvůli návalu nezaměstnaných, kterých se na kurzy s kapacitou 65 lidí hlásí i přes 400, se ale dostal na lekce řízení náklaďáků, sanitek a vysokozdvižných vozíků až s pomocí rodinné protekce. "Jinak to teď nejde, bez šance," krčí rameny Romana.

Agentury poskytující kurzy garantují 60 % šanci na následné získání práce. Rodriguezovi díky kurzu nedostali práci ani jednou. A takových teď podle Romany přibývá.

Své nabídky firmám Romana sleduje online. "Hlásím se i na pozice, na které jsem 'překvalifikovaná'. Přesto je moje nabídka hned skartovaná," tvrdí. Podle ní zaměstnavatelé přestávají číst, jakmile dojdou ke kolonce Nacionalidad, kde stojí Chceca neboli národnost česká.

Ve Španělsku teď to co Rodriguezovi prožívá pětina práceschopné populace. Mezi lidmi do 25 let je ale kvůli tamnímu rigidnímu pracovnímu právu nezaměstnanost na neuvěřitelných 42,9 %. Server Economist.com to označil za obžalobu španělského pracovního práva celou jedinou generací.

Eurozóna se trhá na jižní rovnoběžce

"Už jsem mockrát slyšela, že se vrátí časy Rafaelových prarodičů, kdy Španělé vyráželi za prací do zahraničí. Otec kamarádky, s kterou chodím do kurzu, už odjel se zbytkem své stavební firmy do Německa," potvrzuje Romana, že eurozóna se po splasknutí na dluh žité bubliny opět začíná rozpadat na chudší jih a bohatší sever.

Podle současného pracovního práva mají pracovníci se smlouvou na dobu neurčitou při propuštění nárok na odstupné ve výši 45 denních platů za odpracovaný rok - to je jedno z nejvyšších čísel v Evropě.

Pro zaměstnavatele je tak neúnosně drahé dlouholetého zaměstnance propustit. Soukromé firmy se proto bojí dávat lidem práci. Přičtěte úřední definitivu ve státní správě a dostanete skoro nehybný pracovní trh.

Parlament sice schválil socialistickým premiérem Zapaterem prosazované uvolnění pracovního práva, podle pravicové opozice ale nejde o tolik potřebnou reformu.

Z Granady hledat štěstí do Pardubic

Právě královské podmínky, jakým se těší zaměstnanci státního sektoru - tedy i rodiče, na kterých jsou teď Rodriguezovi závislí - tak Romanu nejspíš vyženou 29. září do ulic. Nebude však jako tamní odbory, které na ten den vyhlásili generální stávku, protestovat proti škrtům v platech státních zaměstnanců.

Demonstrovat chce naopak proti tomu, že navrhované reformy pracovního práva se jich skoro nedotknou a mladí Španělé tak dál zůstanou outsidery ve vlastní zemi.

Pronájem vysněného bytu v Granadě cizím lidem a stěhování do podnájmu ke kamarádce do Pardubic tak pro Rodriguezovi čím dál víc vyhlíží jako ten nejnadějnější scénář.

"Pokud po skončení kurzu nic nenajdu a nějaká česká firma tady zareaguje na můj životopis, je to na sto procent," tvrdí Romana o "emigraci" své rodiny do Čech.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: