PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU

Získat sociální byt s nižším nájmem je v Česku skoro nemožné

9. července 2010

Získat v Česku byt s přijatelným nájmem je pro příjmově slabší lidi opravdu těžký oříšek. Řadu z nich proto ztráta práce a následně i bydlení přivede na ulici a často připraví i o děti, které skončí v dětském domově.

Stát sice výstavbu podporuje udělováním dotací, rozhodují o ní ale obce a ty se často snaží sociálně slabé ze svého území spíše vytlačit. Státu chybí koncepce i způsob, jak výstavbu sociálních bytů skutečně zajistit.

„Nemáme bohužel přehled o tom, kolik sociálních bytů v Česku existuje,“ řekl Právu vedoucí tiskového odboru ministerstva pro místní rozvoj Jan Štol. „Spadá to čistě do kompetence obcí a my to nemáme jak zjistit,“ dodal.

Podle odborníků je právě závislost na vůli obce jedním z důvodů, proč je bytů s nižším nájmem nedostatek. „Česku chybí zákon o sociálním bydlení. Obce nemají povinnost plánovat bydlení jako součást sociálních služeb,“ upozornil ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček.

Děti kvůli tomu končí v domovech

Ve vyloučených lokalitách jsou podle něj náklady na bydlení často stejné nebo i vyšší, než je v daném místě obvyklé. „Mnoho obcí lidi v krizi nepodporuje, ale naopak se je snaží vytlačit ze svého území,“ varují odborníci.

Laxní nebo nepřátelský přístup obcí přitom velmi komplikuje život lidem v tísni a často vede až k odebrání dětí z rodin a bezdomovectví. „Bydlení pro mě bylo a pořád je nejdůležitější otázkou. Teď znovu čekám rodinu. O jednu už jsem kvůli bydlení přišel. Teď bydlíme v bytě bez elektřiny, bez plynu, je to jen na dva tři měsíce, co nám to nechal kamarád,“ řekl Právu pan Erik, jehož starší děti jsou v dětském domově.

Stát podle něj sice poskytuje nouzové azylové bydlení maminkám s dětmi. Sehnat ale dostupné bydlení pro otce nebo celé rodiny je podle něj téměř nemožné.

Podobné zkušenosti mají i další lidé. „Problémy s bydlením jsme si zavinili sami. Ale na druhou stranu teď už se chceme zapojit do normálního života, splácíme dluhy, ale u nás je nereálné mít svůj vlastní byt,“ řekla Právu paní Lenka.

Její rodina teď bydlí v podnájmu za tržní cenu, za který zaplatí dvanáct tisíc měsíčně z celkových dvaceti, ze kterých rodina žije. Další tři tisíce dává na splácení dluhů. Čtyřčlenné rodině tak zbude pět tisíc na měsíc.

Čekání je na řadu let

„To mám tak akorát na to jídlo. Možná kdybychom teď bydleli v sociálním nebo městském bytě, kde bychom platili i třeba těch deset tisíc, tak bychom tam měli už i určitou jistotu. V tom podnájmu nemáme ani tu jistotu,“ řekla.

Do dluhů se rodina dostala už jednou právě proto, že jim majitel zvýšil nájemné. „Měli jsme podnájem, kde jsme platili devět tisíc. Během půl roku nám to majitel zvýšil na 12 000. Manžel přišel o zaměstnání, museli jsme si vzít půjčku, abychom tam mohli ještě alespoň dva měsíce bydlet, než si seženeme něco jiného. Takže jsme si udělali nějakých 15 000 korun dluhů. Ale neměli jsme možnost to splácet. Takže úroky narůstaly,“ dodala.

Ministerstvo pro místní rozvoj podpořilo za posledních dvanáct let výstavbu celkem 20 480 bytů se sociálním určením. Téměř pět tisíc z toho je s pečovatelskou službou. Podle zkušenosti lidí je ale získání sociálního bytu v praxi téměř nemožné.

„O sociální byt jsme měli zažádáno v Brně, ale šance tam byla mizivá. Na pořadnících bylo před námi tolik lidí, že by se na nás dostalo tak za dvacet let,“ řekla paní Lenka.

„I poté, co jsme se přestěhovali, jsem se ptala na obci. Tady ale pro změnu nemají žádný pořadník. Řekli mi, že když se jim uvolní byt, tak to vyvěsí, a kdo se ozve, ten se ozve. Že si to mám hlídat, a až to bude, tak si zažádat. Neřekli mi ale, ani kolik takových bytů mají, když jsem se jich na to ptala. Řekli mi, že musím být trpělivá,“ líčí své zkušenosti.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: